Proč právě my

Proč právě náš program, naše představy a naše cíle? Odpovědi naleznete ve stručných odpovědích níže.

 

Uplatnění Národní iniciativy ČR: Průmysl 4.0. pod kontrolou státu

Národní iniciativa Průmysl 4.0 se vztahuje k procesu digitalizace ekonomiky a robotizace, který bude mít dopad i na strukturu ekonomiky ČR, trh práce i celou společnost. Tzv. smart manufactoring nahrazuje v dosud nesrovnatelné míře tradiční práci v bezprostřední výrobě zejm. ve zpracovatelském průmyslu, ale i jinde. Tento komplexní proces by měl být řízený, nemá smysl se mu bránit, znamenalo by to ztrátu konkurenceschopnosti.  Jít mu naproti znamená investovat do vzdělání a digitálních inovací, podporou projektů s českou přidanou hodnotou. Současně musí stát tlumit sociální dopady, podporovat zaměstnávání uvolněných pracovníků v jiných oblastech ekonomiky. Zdroje lze získat z mimořádných výnosů této revoluce. Národní iniciativa v této věci je dokument ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2015, který definuje požadavky, které průmysl 4.0. má, včetně právního prostředí a regulačního rámce. Na to má navazovat akční plán pro implementaci příslušných opatření. Toho se týká i zvážení možnosti zdanění tzv. robotů jako zdroje vládní politiky tak, aby to nesnížilo konkurenceschopnost českých firem.

 

Zakládání nových podniků státem a posílení strategické ekonomické kontroly státu

Stát plní nejen funkci regulátora ekonomického prostředí a správce společenské spotřeby, ale také by měl ve vybraných oborech na základě vlastnických práv vykonávat strategickou kontrolu. Jde o obory, které mají vliv na suverenitu země, na ochranu a bezpečí jejích občanů. Jde především o nezbytnou infrastrukturu, ale také o přírodní bohatství. Netřeba se bát většího vlivu státu. ČR patří v EU k zemím s nejmenším podílem státu v ekonomice. Např. ve Francii je státní energetika a stát se snaží regulovat i výrobu energie. V Anglii jsou po vlně privatizace železnic dráhy opět nacionalizovány. Krajům a obcím u nás dělá potíže, že byly do zahraničních rukou privatizovány vodárenské společnosti. Ústavně konformním způsobem jak toto změnit je nakupovat akcie těchto podniků, zejména v situaci, kdy hodnota akcií klesá. KSČM hodlá prosazovat legislativu, která by byla příznivá různým formám ekonomické demokracie, včetně zakládání samosprávných podniků či jejich přebírání zaměstnanci zejména v době, kdy hrozí konkurs a zánik podniku. Budeme prosazovat, aby stát, regiony, obce i finanční instituce byly připraveny zaměstnancům zakládajícím či přebírajícím podnik vyrovnat jejich počáteční handicap proti velkým kapitálovým vlastníkům a vypůjčit si na start do podnikání. Tomu by měla být přizpůsobena i daňová politika a podpora finančních institucí, které do tohoto podnikání vloží své prostředky, i drobných vkladatelů. Naším cílem není uměle zvýhodnit samosprávné podnikání před jinými druhy podnikání.

 

Podpora zaměstnávání absolventů škol, lidí se zdravotním postižením, žen po rodičovské dovolené a lidí předdůchodového věku

V Listině základních práv a svobod je zakotveno právo na práci (čl. 26 odst. 3) v tom smyslu, že každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Zákon o zaměstnanosti přitom jen zajišťuje právo na zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání, popř. na rekvalifikaci nezbytnou k pracovnímu uplatnění. KSČM prosazuje takové změny v hospodářské, politické i zákonné sféře, které by zajišťovaly právo na první zaměstnání absolventů a mladistvých. To musí být zároveň doplněno řadou hospodářských, kontrolních a zákonných opatření, včetně zajištění relativně přiměřené odměny za práci, permanentní státní kontroly zacházení s mladým absolventem ze strany zaměstnavatele a skutečné vymahatelnosti právní a hospodářské ochrany. KSČM v tomto směru již několikrát v legislativním procesu navrhovala daňovou bonifikaci pro ty zaměstnavatele, kteří zaměstnají absolventy škol. Vždy bezúspěšně. KSČM prosazuje zabezpečit zaměstnávání handicapovaných a zdravotně postižených (na zkrácené pracovní úvazky, chráněné dílny) a lidí předdůchodového věku a s tím souvisí i odměňování.

 

Spravedlivější daňový systém a posílení příjmů státního rozpočtu

Spravedlivější rozdělení daňového břemene a posílení příjmů státního rozpočtu progresivním zdaněním především příjmů a kapitálu velkých korporací a spekulantů. KSČM nechce zvyšovat celkovou daňovou zátěž, ale chce břemeno daní spravedlivěji rozdělit. Cestou je výraznější daňová progrese. U příjmů fyzických osob to je po zrušení superhrubého základu 12 % ze základu daně u příjmů do 30 000 Kč měsíčně, 19 % do 80 000 Kč měsíčně a 25 % nad 80 000 Kč měsíčně. Ale především je to druhá sazba u daně z příjmů právnických osob u velkých firem, tedy s ročním ziskem nad 10 milionů Kč. U malých firem by zůstala současná sazba 19 %. U DPH navrhujeme návrat ke dvěma sazbám – k dnešní základní sazbě 21 % jen jedna snížená sazba, a to ve výši 5 %. Jednoduchost správy daní a sjednocování správy by měly omezit daňové úkryty, nezbytný je společný postup v EU proti daňovým rájům. Růst rozpočtových příjmů souvisí hlavně s udržitelným hospodářským růstem, dočasně s dodaněním darů církvím.  Rovnováha veřejných financí se měla pohybovat v rámci maastrichtských kritérií – důležitější než co nejrychlejší nulový deficit je trvalá schopnost umořovat dluh.

 

Bezplatné a kvalitní vzdělávání na všech stupních veřejných škol

Bezplatné a kvalitní vzdělávání na všech stupních veřejných škol, zrušení zpoplatnění školních družin a klubů. Bezplatné učebnice a základní pomůcky na základních a středních školách, zavedení obědů v mateřských školách a na prvním stupni základních škol bezplatně.

 

Proplácení prvních tří dnů nemocenské

Domníváme se, že i nadále by měla být podpora v nemoci vyplácena v prvních 21 dnech nemoci zaměstnavatelem jako náhrada mzdy bez omezení prvních 3 dnů, a to v rozsahu 40 % z vyměřovacího základu za všechny kalendářní dny, což činí 56 % za pracovní den. KSČM dále požaduje zkrátit lhůty výplaty nemocenské tak, aby výplaty nemocenských dávek ze strany ČSSZ plynule navazovaly na výplaty dávek od zaměstnavatele. Požadujeme náhradu mzdy vyplácené zaměstnavatelem i v prvních třech dnech nemoci. Neméně důležitá je i zdravotnická prevence. Je třeba mít na vědomí, že 1 koruna investovaná do prevence znamená 3 koruny úspor ve zdravotnickém systému. Svou roli však má i důsledná kontrola pracovních podmínek a povinné používání ochranných pomůcek, v čemž ČR, zejména co se týká malých firem a živnostníků, významně zaostává. Z rehabilitační a lázeňské péče se pro většinu občanů, kterým by mohla pomoci, stal nedostupný luxus. Stát tuto péči výrazně omezuje a zároveň zdražuje. KSČM si uvědomuje, že rehabilitační a lázeňská péče je nezbytným nástrojem k prevenci, ale i následné péči a je nezbytným nástrojem k zajištění zdraví občanů. Tudíž je třeba nastavit takové podmínky, aby byla pro všechny potřebné ve všech směrech dostupná a kvalitní.

 

Co pro zrovnoprávnění žen

Mezi muži a ženami existuje velká platová nerovnost, která se prohlubuje kvůli makroekonomické a úsporné politice EU. V odměňování žen a mužů na stejných pracovních pozicích činí rozdíl v EU stále v průměru kolem 16 % (v ČR je to dokonce 22 %). U nás berou muži v průměru 30 tisíc korun měsíčně a ženy vydělávají o 6400 Kč méně za stejnou práci. V Evropě patříme k zemím s největším příjmovým rozdílem, větší nepoměr je pouze v Estonsku a Rakousku. Jde přitom o závažný problém i v kontextu zvyšující se chudoby rodin. Ženy v EU pracují zdarma 26 hodin týdně, zatímco muži mají v průměru jen devět hodin neplacené práce. Genderově podmíněné platové rozdíly zatěžují státní rozpočet, protože pokud si ženy vydělávají méně v produktivním věku, mají pak nižší důchody a jsou ve vyšším věku vystaveny riziku chudoby. To vyvolává další nároky na státní rozpočet, například na sociální dávky pro jednočlenné domácnosti formou doplatků na bydlení. Z nižších mezd jsou také nižší daňové odvody do státní pokladny. Rozdíl mezi důchody žen a mužů činí v EU 40 %. Tento trend je přitom u nás v přímém rozporu s nárůstem vzdělanosti žen, která v poslední době výrazně převyšuje úroveň vzdělání mužů. Do věku 34 let včetně mají ženy vyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných osob než muži. Spojit pracovní život s osobním, tedy i s mateřstvím, je zdánlivě snazší v zemích, kde zaměstnavatelé nabízejí částečné úvazky. V ČR není tato praxe obvyklá, na částečný úvazek pracují jen tři procenta mužů a deset procent žen. Ženy sice hrají zásadní úlohu v evropské zaměstnanosti a hospodářském růstu, ale neodráží se to ani v jejich odměňování ani postavení na trhu práce. Podhodnocování práce žen a nedostatečné využívání jejich talentu a dovedností znamená ztrátu významného zdroje pro ekonomiku i společnost. Odstranění rozdílů v odměňování tedy přináší prospěch nejen zaměstnancům, ale i zaměstnavatelům a v konečném důsledku celé společnosti. Studie u nás říkají, že mezi příčiny platové nerovnosti patří mimo jiné nižší vyjednávací schopnost žen, menší schopnost prosadit se, jasně popsat svoje znalosti a přínos pro firmu. Ženy se také často podceňují a neumějí prodat už dosažené výsledky.

 

Zajistit potravinovou bezpečnost a rovnoprávnost domácích výrobců

Agrární produkce musí vycházet z potřeb České republiky, především zajištění potravinové a energetické bezpečnosti. To lze zajistit jen aktivní cenovou podporou místních producentů, vhodnými cenovými a regulačními mechanismy. Česká republika musí být v produkci základních potravin soběstačná. Podmínkou je, aby dodatečné finanční zdroje byly ve všech zemích EU nastaveny podle jednotných pravidel a jejich struktura a rozdělování skutečně rovnoprávné a transparentní. Jen tak lze směřovat ke skutečně rovným podmínkám a férové soutěži  v zemědělském a potravinářském sektoru EU. KSČM bude rozhodně podporovat vše, co bude čelit nežádoucím ekologickým dopadům zemědělské a potravinářské výroby, podpoří udržitelné hospodaření zemědělských podniků, růst jejich konkurenceschopnosti a přidané hodnoty, kterou generují. Zvlášť energicky se postaví proti  zneužívání dominantního postavení zahraničními obchodními řetězci, za účinnější ochranu tuzemských dodavatelů před nekalými praktikami obchodních řetězců. Budeme všestranně podporovat širší sdružování českých prvovýrobců do společných provozoven a prodejních míst, efektivnější provázanost domácích zemědělských podniků s českým potravinářským průmyslem. Aktivní prosazováním kroků, vedoucích ke zvyšování přidané hodnoty zemědělské produkce, hodláme usilovat i o posílení společenské prestiže zemědělských výrobců, důvěry spotřebitelů v tuzemské potraviny a biopotraviny, garancí jejich vysoké kvality a souladu s nejvyššími zdravotními a hygienickými nároky.

 

Skoncovat se kšeftem s chudobou

Velkého procenta svého bytového fondu, někdy dokonce celého, se většina měst a obcí zbavila jeho lehkomyslnou privatizací. Řadu nemovitostí skoupili, často hluboko pod jejich reálnou tržní cenou, „obchodníci s chudobou“, pronajímající v nich byty výlučně lidem, kteří jsou v evidenci Úřadů práce a pobírají sociální dávky, včetně příspěvku na bydlení ze Státní sociální podpory a doplatku na bydlení z Hmotné nouze. Systematické sestěhovávání těchto rodin do míst, která tak degradují v sociální ghetta, ústí v dlouhodobě postižených regionech (typu Ústeckého kraje) v koncentraci značného počtu sociálně slabých, vyloučených a nezřídka i nepřizpůsobivých občanů. Následkem je zvýšená kriminalita, masová nezaměstnanost, růst počtu ohrožených rodin s dětmi, sílící eskalace sporů v soužití nepřizpůsobivých občanů a většinové veřejnosti. Rodiny, které se živí prací, to mnohdy vede k tmu, že se raději odstěhují jinam, což koncentraci sociálních patologií všeho druhu jen dál vyhrocuje. Pod značným náporem jsou i zdravotní a sociální služby. KSČM bude prosazovat legislativu, umožňující tvrdý postih „obchodníků s chudobou“ (za přemrštěné nájmy i doprovodné služby). Hodláme usilovat o jejich přiměřené zastropování a sjednocení těchto dávek do jedné částky - dávky na bydlení v adekvátní výši. Sociální dávky musí pomáhat těm, kdo se ocitli ve zranitelné situaci. Jejich zneužívání je nezbytné čelit i častějšími kontrolami Úřadů práce a zvýšeném jejich pravomocí. Mají-li plnit svou roli adekvátně dnešním nárokům a nebýt ohroženy   fluktuací, vyžaduje to i odpovídající růst mezd jejich zaměstnanců.

 

Péči o děti a mládež, vyžadující pomoc, nelze bezhlavě privatizovat

Tedy především kojeneckých ústavů (dětských center) pod ministerstvem zdravotnictví, dětských domovů, výchovných a diagnostických ústavů pod ministerstvem školství a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) pod ministerstvem práce a sociálních věcí. KSČM bude prosazovat i výrazné posílení finanční podpory dlouhodobých pěstounů, jakož i větší podpora adopce. Odmítáme změny v systému péče o ohrožené děti, navržené MPSV. Chtějí zakázat ústavní péči pro děti do 3 a 7 let věku. V současné době se o děti do 3 let věku starají pěstouni a to buď krátkodobý (max. 1 rok pobytu) nebo dlouhodobý (do 18 let věku dítěte) nebo v ústavní péči, což je zde Dětské centrum (kojenecký ústav). Kvalita ani počet pěstounů v obou skupinách nejsou žel dostačující. Některé se do pěstounské péče nehodí nebo mají tak závažné zdravotní i psychické problémy, které vyžadují vysoce specializovanou zdravotní a další péči, která je poskytována právě v dětských centrech. Jsou také více vidět i regionální rozdíly. V současné době je v systému cca 5 tis. dětí a z toho např. Ústecký kraj jde o  necelých 1000 dětí. Další děti připadají na zbylých 13 krajů vč. Prahy. Nyní jsou pod MŠMT dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy a diagnostické ústavy. Jsme pro zachování těchto ústavů pod MŠMT, protože to má své opodstatnění. Systém je na sebe navázán a vzájemně se odborně  a podporuje, tak aby se dítěti pomohlo co nejrychleji a nejodborněji (specializovaný kvalifikovaný personál – sociální pracovník nestačí – potřeba speciálního pedagoga a psychologa). Přibývá ohrožených rodin s dětmi (rodiny na hranici nebo pod hranicí chudoby, drogově závislí rodiče, také alkoholici, kriminalita, nedostatečný sociální vývoj v rodině atd.). Velkým problémem je i  začlenění těchto dětí do běžného života po dovršení dospělosti – málo navazujících služeb, bydlení a odborná pomoc provázející začátkem další etapy života těchto dětí. Zaostávající sociální pomoc třeba pozvednout na úroveň, která bude garantovat, že počet ohrožených rodin už nebude přibývat a děti, které v nich vyrůstají, dostanou reálnou šanci na důstojnou životní perspektivu.

 

Privatizační zločiny nelze promlčet

Plošná privatizace, tak jak probíhala na začátku 90. let, neměla vinou vládnoucí pravice prakticky žádné zákonné meze. Logicky vyústila v tunelování a rozkrádání státního a veřejného majetku a na úkor většiny občanů se tak obohatila úzká skupina, která dnes ekonomicky ovládá naši republiku. Značné částky šly přitom i do rukou zahraničního kapitálu, bohužel nikoli s cílem rozvíjet českou ekonomiku, ale mnohdy s cílem likvidovat konkurenci. Dodnes nejsou nejzávažnější problémy vyšetřeny, ať už jde o následky různého obcházení zákona o malé privatizaci, používání nelegálně získaných prostředků, nebo neplacení bankovních úvěrů získaných k zaplacení privatizovaných podniků, které vedly až k bankovním krizím v 90. letech a pádu mnoha českých bank a družstevních záložen a jejich následnému prodeji. Chceme proto přesunout trestné činy, spáchané při privatizaci, z kolonky zločinů s promlčecí lhůtou 20 let do nepromlčitelných. Je aktuální rozhodnout, zda mají být tyto případy navždy nedořešeny nebo zda umožníme, aby byly tyto věci vyšetřeny a orgány činné v trestním řízení mohly dál pokračovat v započaté práci. Nebo umožníme, aby se uplynutím času zakonzervoval nezákonný stav a rozkradené hodnoty se již nikdy občanům nebo do státního rozpočtu nevrátily? To KSČM nechce, v končícím volebním období naši poslanci předložili návrh zákona o nepromlčitelnosti privatizačních podvodů, nebyl však přes zařazení na řadu schůzí Poslanecké sněmovny pro obstrukce vládní koalice i pravice projednán.

 

Kdo a proč by měl podávat majetkové přiznání       

Jde o klíčový a dlouhodobý požadavek KSČM, která trvá na tom, aby majetkové přiznání musel podávat ten, jehož majetek přesáhl hodnotu 20 mil. Kč. U právnických osob by byla tato hodnota 50 mil. Kč. V případě neprokázání původu majetku navrhujeme sazbu daně ve výši 100 %. Má to mít především preventivní účinek. Opatření by mělo být účinnou hrozbou proti legalizaci nezákonně získaných finančních prostředků i v případech, kdy povinná osoba nabyla majetek z nezdaněných prostředků nebo bezdůvodně nepodala přihlášení či přiznání majetku. Od roku 1999 se několikrát projevila snaha začlenit právní úpravu přiznání majetku do právního řádu, a to jak ze strany vlády předložením vládních návrhů, tak ze strany Poslanecké sněmovny formou poslaneckých návrhů. Bohužel ani jeden z doposud předložených návrhů nebyl schválen. Ten, kdo získal majetek poctivě, se majetkových přiznání nemusí bát, navíc nechceme dělat zbytečnou administrativu. Právní stav je dnes přece takový, že ve skutečnosti majetkové přiznání podávají všichni ti, kteří žádají o sociální dávky nebo jsou odkázáni jiným způsobem na sociální systém. Proč by tedy nemělo platit, že takové přiznání učiní všichni, kteří disponují majetkem například nad hodnotu dvaceti milionů Kč. Nevztahuje se to tedy na občany České republiky, kteří mají byt nebo dům, případně vlastní auto, zahrádku nebo jsou drobnými podnikateli. Naším požadavkem je, aby občané, kteří budou mít majetek nad uvedený limit, učinili prohlášení o svém majetku. Nepotřebujeme ani to, aby uváděli, kdy a kde jej získali. Pokud ho získali tak, že jejich příjmy byly řádně zdaněny, tak tím jejich povinnost končí a následující rok už se prohlášení omezí na změnu stavu.  Pokud však jejich daňová přiznání svědčí o opaku, bude nutné, aby se případem zabývaly finanční orgány, resp. orgány činné v trestním řízení. Prohlášení o majetku by podávali i politici a ti, kteří rozhodují o veřejných zakázkách, bez ohledu na schválený limit.

 

O vystoupení z NATO rozhodnout v referendu

Poslanci KSČM předložili návrh ústavního zákona o referendu, v němž by občané ČR rozhodovali o vystoupení České republiky ze Severoatlantické aliance. Návrh zdůvodňují například tím, že NATO vyvolává vojenské napětí v Evropě a zpronevěřuje se zásadám i smyslu, pro který tato organizace vznikla. Požadavek na zrušení NATO nebo alespoň na vystoupení z něj měla strana už ve svém volebním programu pro minulé sněmovní volby. „Protože se prokázalo, že NATO neplní úkoly, které má, například tím, že není schopné chránit vnější schengenskou hranici,“ řekl k důvodům pro předložení návrhu předseda KSČM Vojtěch Fillip. Pokud by občané vystoupení z NATO podle navrhovaného zákona neschválili, mohlo by se referendum opakovat nejdříve po dvou letech. „Jsou to právě občané, kteří by měli rozhodovat o tom, zda chtějí, aby se Česká republika podílela na činnosti, která nemá nic společného se zásadami zakotvenými v Severoatlantické smlouvě, zda chtějí, aby se Česká republika podílela na ohrožování mezinárodního míru a bezpečnosti, především na ohrožování míru v Evropě a na zcela nesmyslném stupňování válečné hrozby v Evropě zejména ze strany USA jakožto zakladatele NATO, čehož jsme svědky v poslední době,“ stojí v důvodové zprávě k návrhu. Zárukou bezpečnosti občanů ČR je postupné budování celoevropského bezpečnostního systému na demokratických a mezinárodní právo respektujících zásadách. Tento systém by mohl být postaven na rovnoprávném partnerství Západu i Východu spojených vzájemně výhodnými smlouvami s postupnou změnou a demontáží NATO a etablován do nové podoby OBSE.

 

Co s lichvou a exekuční mafií

KSČM hodlá doplnit současnou právní úpravu lichvy v trestním zákoně (právní úpravou ve zvláštních právních předpisech), tak aby byly zúženy ekonomické podmínky pro možnost lichvy. Opakovaně KSČM v různých variantách prosazovala uzákonění hranice pro posuzování lichvy a její tvrdé potírání. Je to i základní požadavek KSČM nadále v boji proti lichvě. Je nutno chránit oprávněné zájmy všech účastníků a stran a zajistit jejich právní jistotu, ale i efektivní fungování této části peněžního sektoru. Své místo zde má i vlastní finanční vzdělávání (gramotnost) společnosti, aby se zabránilo tomu, že si lidé berou půjčky, které nepotřebují nebo nejsou schopni splácet, čímž se předejde i případným exekucím; a stanovení konkrétních ekonomických parametrů určujících, zda se již jedná o lichvu či nikoliv. Jde obecně o stanovení obvyklých nákladů na poskytnutí půjčky a přiměřeného zisku pro poskytovatele. Řešením by mělo být zákonem povinné zakotvení omezující podmínky do úvěrové smlouvy v tom smyslu, že celkové náklady na vymáhání půjčky nesmí v nákladech dlužníka překročit stanovenou hranici 40 % (nebo 30 %) dlužné částky včetně smluvních úroků a všech souvisejících nákladů nebo tzv. odvíjení hranice lichvy od repo sazby. Zcela jistě by bylo pro občany velmi užitečné zavedení výuky finanční gramotnosti ve vyšších ročnících základních škol. Pokud jde o exekuce, základním řešením by mělo být opětovné posílení úlohy soudů při výkonu exekucí a ostatních správních orgánů ukládajících sankce. Podstatné je zvážení setrvání u modelu soukromých exekutorů. Bezprostřední zlepšení by mohla přinést novela exekutorského řádu, která by vedla ke snížení nákladů a zvýšení kontroly exekutorů. Exekutor by měl být ustanovován jen v rámci soudu, u něhož je registrován dle svého sídla (sníží náklady na výkon rozhodnutí, především jízdné, atd.). Seznamy exekutorů by byly vedeny u soudů, které rozhodují o výkonu rozhodnutí. Exekutor bude vybírán soudem dle těchto seznamů a dle stanoveného pořadí. Soud musí přitom vždy uvést, zda je exekutor oprávněn ke vstupu do domu, bytu, obydlí aj. a tento objekt musí vždy řádně označit včetně jejich vlastníka a rozsahu oprávnění. O způsobu exekuce (výkonu rozhodnutí) by rozhodl sám exekutor. Proti jeho rozhodnutí musí být vždy přípustný opravný prostředek, o němž by rozhodoval soud, který by měl právo i nařídit, aby věci byly vráceny a vše bylo uvedeno do původního stavu. Je nezbytně nutné zajistit, aby exekutoři při své činnosti beze zbytku dodržovali exekuční řád, včetně jeho úvodních ustanovení, která alespoň částečně zajišťují, že budou svoji práci vykonávat poctivě a svědomitě. Je nutné přísně dodržovat i státní dohled nad exekuční činností a uplatňovat osobní a kárnou odpovědnost exekutora za porušení povinností a případně vzniklou škodu.  (Exekuční řád už není špatný, ale musí se více dodržovat, hlavně ze strany státu.)

 

Kudy z pasti levné práce

Právo na práci je jedno ze základních lidských práv. Proto se i KSČM domnívá, že každý občan, který chce pracovat, by ji měl získat a být za ni samozřejmě spravedlivě, dle její náročnosti odměněn. Vyšší zaměstnanost chceme zajistit především formou podpory či využíváním samosprávného a družstevního vlastnictví; zvyšováním výdajů na vědu a výzkum s propojením na reálnou ekonomiku; podporou investic do restrukturalizace ekonomiky, na znalostní ekonomiku založenou na moderních technologiích, produkci vědeckých poznatků a výrobků s vysokou přidanou hodnotou; podporou zaměstnávání absolventů a rekvalifikantů a posílením chráněných pracovních úvazků a opětovným provázáním státní podpory pro subjekty zaměstnávající zdravotně postižené. KSČM si stejně tak uvědomuje, že současná stagnace a pokles reálných mezd negativně ovlivňuje nejen ekonomiku jednotlivých domácností, ale celé české ekonomiky. Proto KSČM požaduje zvýšit minimální mzdu postupně až k 50 % průměrné mzdy (k 10. 3. 2017 – 29 320 Kč – 14 660Kč), Sobotka má ještě v plánu k 1. 1. 2018 navýšit z 11 tis. na 12 200 Kč. Toto opatření by mělo vést ke zvýšení všech ostatních mezd na úkor zisků, nemělo by tedy ohrozit existující počet pracovních míst. Dosud navíc stále dochází (s cílem snížit protizákonně odvody do veřejných rozpočtů) ke skrytému využívání „švarcsystému“, toto opatření by jej omezilo. Jde o srovnání podmínek s dalšími zeměmi EU, jde nám především o přiblížení ke mzdám E15 (bohužel, zde se držíme stále na spodních příčkách a nelze konkurovat, s tím souvisí i srovnání životní úrovně těchto zemí s naší). Hranice příjmové chudoby je dnes 11 tis. Kč na osobu. Není možné mít příjem zaručený státem v podobě minimální mzdy pod touto hranicí – nutné razantní navýšení. Za stejnou práci požaduje KSČM stejnou odměnu. V odměňování žen a mužů na stejných pracovních pozicích činí rozdíl v EU stále v průměru kolem 16 % (v ČR je to dokonce 22 %). U nás berou muži v průměru 30 tisíc korun měsíčně a ženy vydělávají o 6400 Kč méně za stejnou práci. V Evropě patříme k zemím s největším příjmovým rozdílem, větší nepoměr je pouze v Estonsku a Rakousku. Jde přitom o závažný problém i v kontextu zvyšující se chudoby rodin. Ženy v EU pracují zdarma 26 hodin týdně, zatímco muži mají v průměru jen devět hodin neplacené práce.

Aktuálně na FB